Make your own free website on Tripod.com
Od kašparů k ochotníkům

Zamyšlení nad historií Divadelní sekce
Osvětového spolku Jakuba Hrona

Když už jednou člověk sáhne hlouběji do kapsy, zamkne doma manželku (přítelkyni) a psa (slona) a vypraví se na ples, očekává nepochybně nejen ženy, víno a zpěv, ale také jaksi něco navíc. Něco, co by takový ples, pokud se zrovna nekoná v Lucerně, na Žofíně, nebo alespoň v Obecním domě či pankráckém Lidojemu, trochu odlišilo od vesnické tancovačky, kde vás zpravidla od začátku válcuje kláveso-basový šraml, po nohou vám dupou podnapilí adolescenti a místní dojičky vás svádí pohledy opravdu jen vzdáleně připomínajícími nyvý výraz Věry Ferbasové. Takový ples, byť pořádaný ve zdánlivě plebejském prostředí, jakým je přes své nesporné kouzlo i olbramovická Orlovna, prostě musí mít šmrnc, odpich a styl, jako by se konal právě v reprezentačních prostorách v srdci Prahy.

Nedílnou součástí plesu, a vlastně jakýmsi předkrmem pro plesové labužníky, je jistě předtančení. Také my, členové Osvětového spolku Jakuba Hrona, proměnivší se v "orly smělé, oddané," usoudili jsme, že premiérový, a koneckonců ani žádný další, Orlí ples by o tuto společenskou disciplínu neměl být ochuzen.

Dlužno říci, že u prvního plesu pohříchu zvítězil elán a nasazení nad uměním a decentní střízlivostí. Jurodivá přeskakovaná ve stylu "pastevci se nudí" sice rozesmála přítomné obecenstvo, ale příliš estetična nenabídla. Členům pořádajícího Osvětového spolku však poskytla znamenité poučení pro budoucnost: předtančení, či jakoukoli jinou plesovou kulturní předehru, je třeba co možná nejpečlivěji nastudovat tak, aby se divák nebavil pouze vytrčenými pozadími účinkujících, ale i myšlenkou, kterou každé správné a hodnotné předtančení obsahuje.

Už u druhého předtančení byla patrná snaha o zlepšení: Orlovnou se rozduněla hitovka souboru Alexandrovci a trio tanečníků předvedlo umnou parodii na druhdy zbožňované kozáčky a častušky - jako příspěvek k nedávnému 45. výročí osvobození Prahy Rudou armádou. Další předtančení obstaral tanec s baterkami na hudbu z muzikálu The Wall, korunovaný pantomimickou výzvou k nevázanému plesovému veselí. Vrcholem taneční činnosti Spolku se pak stal Dešťový tanec aneb Odhal svou mužnou hruď s deštníky, plavkami a ručníky, který si svou neotřelou symbolikou doslova ochočil publikum v pražském kulturním středisku Dobeška.

Zdálo by se, že zvolna se profilující umělecká sekce Osvětového spolku Jakuba Hrona mohla být s dosavadními výsledky navýsost spokojena. Opak však byl pravdou: umělecké ambice členů Spolku mířily stále výš. Nevím již, kdo vlastně jako první připadl na myšlenku nastudovat pro třetí Orlí ples divadelní hru - ostatně to není až tak podstatné. Spolek se rozhodl uvést jako své první divadelní představení Nerudovu Prodanou lásku coby výraz své snahy o propagaci tradic češství. I zde však, stejně jako při zmíněné taneční premiéře, převládlo nadšení nad promyšleností. Vzhledem k tomu, že herci nezvládli nastudovat text, byl na poslední chvíli pořízen playback a představení proběhlo poněkud chaoticky, o čemž svědčí i rekordní počet sedmi přestávek.

Divadelníci šli do sebe a další hra, Nebožtík F. Balka-Brodského, byla připravena mnohem důkladněji. Také publikum, dlužno říci, že k překvapení ansámblu, již reagovalo spíše na narážky v textu než na mnohdy komické, ba trapné, neumění herců. Stále se však jednalo spíš o umění pro zábavu: představení mnohdy sklouzávalo až k estrádnosti, což lze, koneckonců, říci i o nastudování muzikálu Zpěvy andělské aneb Láska za pípou, předvedeného v témž roce. Muzikál však alespoň potěšil původními písněmi, z nichž některé již stačily mezi členy spolku zlidovět.

Promyšlenějším kusem byl Faust Johanna Wolfganga Goetheho, ve kterém herecky excelovali zejména Jarda Libíček a Ondřej "Andy" Sekanina. Hra byla uzpůsobena požadavkům na moderní divadlo a také její poselství bylo žhavě aktuální. Pionýrským prvkem byla také její dvojjazyčnost - ve hře se prolínala čeština s původní němčinou. Spolku se však vzestupnou tendenci bohužel nepodařilo udržet, a tak následující Vinnetou opět sklouzl do kabaretní průměrnosti, i přes některé nezapomenutelné scény (například lov na bizona).

Skutečným průlomem v tvorbě Divadelní sekce Osvětového spolku Jakuba Hrona byla pantomimická burleska Tři chrousti, uvedená na devátém Orlím plese v Kostelci. Byť šlo o nejkratší kus v historii spolkových her, úspěch byl obrovský, ať už díky sugestivnímu vypravěčskému stylu Zdeňka Kleibla, vynikajícím kostýmům Marty Libíčkové, nebo záměrně neohrabaným výkonům tří herců. Skutečnost, že hra byla úspěšně reprízována v rámci Festivalu umění celkem kvalitního (F.U.C.K.) v dubnu 1998, mluví za vše.

Prodaná nevěsta Karla Sabiny byla zatím nejmonstróznějším projektem Divadelní sekce. Na představení se podílelo rekordních 99 herců a hereček, hudebníků a technických pracovníků. Představení mělo velký ohlas, nejenom díky odvážné, ale vkusné, erotické vložce. Zdeněk Kleibl, autor vkusně bizarních kulis, exceloval v roli Kecala, ale rovnocennými partnery mu byli i Petra Brušáková jako Mařenka, Jarda Libíček jako Vašek, či Jan Mojka v menší roli Nebeského daru. Třebaže pěvecké kreace mnohdy kvalitativně zaostávaly za hereckými výkony, hudba Bedřicha Smetany s moderním aranžmá diváky rozhodně nezklamala.

Byla-li Prodaná nevěsta v jistém smyslu hrou nejmohutnější, pak Krkonošská praudačka zatím zaujímá nejvyšší pozici co do úspěšnosti. Poprvé byla uvedena na jedenáctém Orlím plese v Nebušicích a dočkala se i dvou repríz ve smíchovském divadle Akcent. Herecká kvalita ani v nejmenším nepokulhávala za kvalitou Prodané nevěsty a rovněž původní písničky měly u publika úspěch. Nejvyšší pocty se však hře dostalo až po druhé repríze, kdy její scénář postoupil z rozhodnutí porotců soutěže O cenu Nadace Alfréda Radoka mezi deset nejlepších původních divadelních her napsaných v roce 1997.

Krkonošská praudačka také víceméně vyřešila problém složení jádra Divadelní sekce OSJH. Teprve u této hry se projevil pravý zájem o divadelní činnost, teprve zde se podařilo téměř vymýtit chaotičnost zkoušek. Navíc Divadelní sekce získala pro tuto hru výrazné herecké posily, které dnes patří k ústředním postavám ansámblu.

V současné době pracují divadelníci OSJH na hře Šest Napoleonů podle povídky Arthura Conana Doyla, která bude mít premiéru na dvanáctém Orlím plese, opět na osvědčeném jevišťátku v Nebušicích. Nezbývá než doufat, že si toto představení v ničem nezadá s posledními úspěšnými hrami, jejichž ohlas Divadelní sekci zavazuje k neustálému zvyšování kvality představení. Jestliže Šest Napoleonů tento trend potvrdí, pak se lze jen těšit na další vystoupení Divadelní sekce, byť v současnosti jen mlhavě načrtnutá v hlavách zaneprázdněných tvůrců.

1.5.1998 Jeník Flemr