Hron Jakub, č. vynálezce a myslitel, * 4. 6. 1840 Metánov, + 29. 4. 1921 tamtéž; po studiu mat. a fyz. na univerzitě v Praze a ve Vídni se r. 1871 usadil v Hradci Králové, kde působil na tamním gymnáziu až do svého předčasného penzionování (1897). Zabýval se především fyz., mat. a astron., mezi jeho díly však nechybějí ani spisy filos. a básně. Proslavil se některými vynálezy, nejslavnějším je nekotitelný buňát (kalamář), dále pitevní dmuchadlo a čepice, za vizionářský se dá pokládat jeho návrh narkózy hudbou. Důležitá je i jeho záliba ve vytváření č. ekvivalentů pro slova odvozená z cizích jazyků. Byl členem spolku Všehrd. Dílo: Čujba a jsoucno prostora (1895) , Libomudravna čili Put myselby ze Stagyry do Metánova I (1910), Nedorozumění s rozumem aneb Konba žijby (1995; ed. V. Borecký). R. 1990 byl v Praze založen Osvětový spolek Jakuba Hrona, který se mj. zasloužil o jeho pamětní desku v rodném Metánově.